DALEKO A BLÍZKO (TÉMA ESTETIKY A EKOLOGIE V AHAEOVĚ DÍLE)

Joseph Backstein / Ředitel Centra moderního umění v Moskvě (ICA Mosca) / komisař moskevského Bienále současného umění

Ahaeova díla se prezentují jako jedinečná vize přírodních základů lidské existence. Jeho fotografie jakoby zachycovaly skutečnost: les, pole, louky. Ale ve skutečnosti se před našima očima odehrává určitý druh metafory ideálního ekologického prostředí člověka.

Existují různé úrovně zpodobnění. Po estetické stránce fotograf neustále rozvíjí a transformuje “úhel pohledu” na takzvanou realitu, která nás obklopuje a reprodukuje dialektiku “stability a změny”. Stabilita je vyjádřena skutečností, že pozorovatel který reprodukuje fotografické zachycení světa – a tato hypotéza nevyhnutelně zasáhne mysl diváka – se zcela jistě nachází stále na stejném místě. Tato stabilita dává tomu, kdo pozoruje fotografii, nepravděpodobnou a, jak by řekl filozof, ontologickou jistotu a schopnost vidět “svět takový, jaký je”, nezměnitelnou podstatu světa.

Tato jistota je nicméně současně podmínkou zachycení stálých změn, ke kterým na světě dochází, obzvláště v jeho podstatě jako “živé přírodě”. Neměnnost pohledu nabízí Ahaemu možnost zachycovat a předávat velkolepost přírody, zvláště tehdy, kdy se prezentuje jako objekt neustálé péče a pokusu uchovat její prapůvodní základ.

Zde je ještě jednou vyjádřena “nadčasovost” Ahaeova estetického pohledu. Podoby světa, které nám zprostředkovává, mohly existovat před staletími. Svět se nezměnil; stal se pouze křehčím a zranitelnějším, ale uchoval si svoji krásu. Krásu, kterou musíme být schopni vidět.

Důležitým rozměrem Ahaeova díla je ekologický charakter, který je spjat s estetikou umělce a není na ní zcela nezávislý. Ahae skutečně vytváří v realitě, která ho přímo obklopuje, “ideální ekologický prostor”, ale výraz “ekologický” nabývá reálného významu pouze ve vztahu a ve světle výrazu “estetický” a ne naopak, jak by se mohlo zdát, když se má za to, že “ekologicky ideální prostředí” si ve své důstojnosti vystačí samo.

Vidění a “úhel pohledu” umělce jsou odlišné od toho, jak vidí a vnímá životní prostředí přírodovědec a/nebo ochránce přírody. Polemický postoj ekologa nabývá kromě toho na kompletnosti, dokonalosti a platnosti pouze tehdy, je-li ontologicky ospravedlněn postojem a argumentacemi umělce.

Ahaeova díla nabývají dalšího významu, dosti nečekaného, jsou-li zařazena do kontextu současné fotografie. Stává se zřejmé, i přes uznání že jsou jeho díla technicky dokonalá, že jejich nezapojení se do aktuálních diskuzí o post-modernistických fotografických modelech by mohlo zmást každého historika umění fotografie.

Ale uchýlíme-li se k terminologii Nicolase Bourriauda, lze tvrdit, že s Ahaem se znovu objevuje varianta “alternativní moderny”, zvláště specifický “prostorový pohled času”. Pro celou současnou kulturu je charakteristická situace, kdy “čím více jsme schopni analyzovat přítomnost, tím méně potřebujeme kořeny”.

Jednou ze základních předností Ahaeova díla je skutečnost, že když se nám představuje, pokouší se podobnému stavu věcí oponovat. Ahae pozoruje “přítomnost” tak, že se v jeho výrazovém systému stává “nadčasovou” a současně vytrvale směruje naši pozornost k našim “kořenům”, k “prvotní přírodě” k ideálnímu ekologickému životnímu prostředí člověka.

V podstatě zde máme co do činění s “ikonografií přírody”, která, tak jako v jakémkoliv jiném sakrálním prostoru, vytváří vlastní ikonostasy; vzniká ale zcela demokratickým způsobem v tom smyslu, že každý divák má právo si vytvořit vlastní hierarchii objektů a situací.

Na závěr lze pouze dodat, že Ahae (parafrázováním slov Giorgia Agambena) nám nabízí “prostý život přírody”, který nicméně v Ahaeových dílech figuruje jako “zdroj a nositel práv”: práva vlastnit “ideální ekologické životní prostředí” a práva na důstojnou existenci v tomto globalizovaném a rozporuplném světě, kde “prostý život přírody” podléhá neustálým experimentům a boji o přežití.

Leden 2012

Back