Ahaeův svět zen z pohledu z okna do parku

Dva roky pozorovat a vyprávět svět z pohledu ze stejného okna. Tam, kde se střídají roční období, tam, kde se prochází srnčík čínský a najednou začne skákat uprostřed zeleně jako okřídlený, tam, kde jsou cedrové lesy plné zimní námrazy nebo s větvemi s novými puky a hýří barvami jara, tam, kde se mění neustále rytmus přírody, bez jakéhokoli umělého urychlení jen v poklidném nenásilném vyčkávání. “Through my window” je první příležitost vidět jak pracuje korejský umělec, který dosud nikdy nevystavoval v Itálii. Jeho umělecké jméno je Ahae, což v korejštině znamená „dítě“. Dnes v 18.30 bude slavnostně zahájena ve Florencii, v Muzeu Alinari (náměstí Sv. Marie novicky) výstava 40 vybraných fotografií a bude otevřená až do 8. ledna. Výběr snímků pro výstavu uskutečnil Keith H. Yoo, syn umělce, a to z více než miliónů fotografií, které Ahae pořídil za poslední dva roky z okna své pracovny v Jižní Koreji. Samotářský posed, jakási pustevna uprostřed neposkvrněné přírody.

Pohled na snímky

Jeho fotografie “jsou vším a ničím”, jak napsal Milan Knížák, bývalý generální ředitel Národní galerie v Praze. To je pravda. Rychlou prohlídkou výstavních sálů se na první pohled snímky zdají pouze fotkami krajiny a přírody, nic světoborného. Zvolněním kroku a zastavením lze vnímat neopakovatelnou harmonii okamžiku tlukoucích křídel, chvilku při hledání rovnováhy sýkorky na větvičce, chladný sluneční paprsek jako přezdvěst podzimu, to vše a mnoho dalšího. Zpomalením je vidět to, co ignorujeme při spěchu: vlny na jezeře za větru, dokonalost jedné oblohy, srnčí mládě opouštějící svoji skrýš za keřem. Bojující ekolog Ahae je také podnikatel a vlastník společností, které respektují náš biosystém.

“Kdybych mohl vystavit desítky tisíc fotografií realizovaných mým otcem“, vypráví Keith H. Yoo, „nedokázali byste postřehnout náhlé a prudké změny ročních období, ale pouze pomalé, jemné plynutí času”. Ahae pracuje s digitálními aparáty, dělá 2.000 až 4.000 fotografií denně ze stále stejného okna. Je z nich cítit jeho nasazení a pozorování, být nehybný a dívat se na změnu a plynutí času. “On nechce žádnou pomůcku mezi fotoaparátem a fotografovaným předmětem, žádné filtry, žádné korekce či manipulace s hotovou fotografií”. Věci jsou tak, jak jsou, prosté, obnažené. Někdy doplňuje snímky i poezií. “Jeho fotografie mě nutí k zamyšlení: kolik životní síly obětuje obyčejný asfaltový koberec před mým domem?“, píše kurátor této výstavy pořádané v muzeu Alinari. Na jaře loňského roku již proběhla výstava na nádraží Grand Central Terminal v New Yorku a po florentském zastavení bude výstava dále putovat do Benátek, Paříže a Stockholmu.

Ahaeovy snímky jsou tichou výzvou, voláním milovníka přírody, která nás tak přitahuje svojí krásou, ale kterou bychom mohli ztratit naší nečinností. “Dílo tohoto umělce, který vnímá přírodu jako stále živou, nás burcuje k tomu, aby každý z nás začal o ni pečovat”, připomíná syn Keith H. Yoo v katalogu. A jako by nám chtěl tím sdělit, že ještě není příliš pozdě začít.

zpracovala LAURA MONTANARI
La Repubblica Firenze

Back