V životě se může stát, že jedna událost způsobí neočekávaný sled dalších událostí. Tak se stalo, když jsem poznal na obědě u společného přítele v říjnu loňského roku v Malajsii Guye Olivera, vyhlášeného designéra. Ten mi vyprávěl o umělci, který se pustil do neuvěřitelného pracovního dobrodružství, jehož cílem je pořídit jeden milión fotografií v průběhu dvou let. Co ale činí toto dobrodružství tak pozoruhodným je skutečnost, že fotografie byly a jsou stále pořizovány z jednoho jediného, stále stejného okna.
Fotograf Ahae (jehož jméno v překladu ze staré korejštiny znamená “dítě”) věrně přenáší svoji vizi perfektně zachované krajiny po dobu dvou desetiletí, motivujíc nás k poznání

Pamatuji si první setkání se synem jihokorejského umělce Ahae u příležitosti vernisáže výstavy v Louvru v roce 2012, uskutečněné v zahradě Jardin des Tuileries na pozvání Henriho Loyretta. Keith Yoo popisoval velmi prostými slovy a současně slovy plnými úžasu unikátní dílo svého otce. Přitom se snažil ilustrovat svůj záměr, kterým chtěl docílit toho, aby se veřejnost seznámila s jeho dílem, neboť dle jeho slov, velmi často jsme příliš zaneprázdnění, než abychom byli schopní postihnout důležité životní poselství, které nabízí pohled z jednoho okna.
“Nevšední ve všedním”, prohlásil Henri Loyrette s prozíravostí, která jej inspirovala po dobu dvanácti let ke všem jeho rozhodnutím ve funkci šéfa Muzea v Louvru.

Vyhlížet ze svého okna, vzdát se všech omezení a rozšířit zorný úhel směrem do světa, který nás obklopuje za hranice skutečnosti je téma, které doprovází fotografický aparát a jeho použití již od jeho objevení, neboť se stává jakýmsi zrakovým ‘médiem’, které umožnuje násobit až na nekonečno perspektivu poznání.
První historická fotografie, kterou pořídil v letech 1826 – 27 Nicéphore Nièpce, je pohled

Takovým prostým pohledem na svět a současně úžasně bohatým, zachyceným z jediného okna pracovny fotografa, korejského vynálezce a podnikatele, mne prostě Ahae přímo zaskočil.
Jsem poměrně dobře obeznámen se současnou fotografickou tvorbou, která téměř rezignovala na pozorování světa a z velké části se soustředila na pečlivě aranžované či pečlivě vybírané a velmi sofistikované “sociální motivy”, které vykládají

Ahaeova díla se prezentují jako jedinečná vize přírodních základů lidské existence. Jeho fotografie jakoby zachycovaly skutečnost: les, pole, louky. Ale ve skutečnosti se před našima očima odehrává určitý druh metafory ideálního ekologického prostředí člověka.
Existují různé úrovně zpodobnění. Po estetické stránce fotograf neustále rozvíjí a transformuje

1816. Saint-Loup-de-Varennes, statek v Le Gras, Francie. Nicéphore Niépce, prodlévající osm dní v okně, pořizuje první heliografický snímek vytvořený světlem. Takto vypráví o svém podniku: “Umístil jsem fotografický přístroj do místnosti, kde pracuji. Před voliérou, s dokořán otevřeným oknem, jsem během experimentu postupoval tak, jak to znáš, můj milý příteli, a na bílém papíře jsem uviděl celou část voliéry, kterou bylo možné z okna vidět, mimo nepatrný obraz rámu, který byl méně osvětlený než venkovní objekty”.[1] Deset let poté Niépce zachycuje na cínovou destičku pokrytou živicí z Judei svůj “Pohled z okna v Le Gras” nejstarší existující fotografii.